koxartróza

Co je to za nemoc s tak složitým názvem - koxartróza? Toto onemocnění je deformující artróza kyčelního kloubu a často se také nazývá osteoartróza kyčelního kloubu.

V současné době je koxartróza lídrem mezi onemocněními pohybového aparátu, které mají degenerativně-dystrofický charakter. Příčin, které přispívají ke vzniku koxartrózy, je celá řada a v souvislosti s tím se toto onemocnění rozšířilo ve všech věkových skupinách.

Artróza kyčelního kloubu

Koxartrózou se rozumí artróza nezánětlivého charakteru, při které dochází nejprve ke změnám degenerativně-dystrofického charakteru na chrupavce kyčelního kloubu, která vystýlá povrchy kloubních kostí, v pozdějších fázích již dochází ke změnám kostí. přímo. V průběhu takto postupně se rozvíjejícího průběhu onemocnění s koxartrózou tedy dochází k narušení přirozeně normálních funkcí postiženého kyčelního kloubu, což v konečném důsledku vede k narušení funkcí pohybového aparátu nemocného jako např. celý.

Z větší části postihuje artróza kyčelního kloubu osoby starší čtyřiceti let. Koxartrózu lze samozřejmě, stejně jako jiná onemocnění, úspěšně léčit bez operace, ale pouze v počáteční fázi. Ale v pozdějších fázích se to bez chirurgického zákroku už jen stěží obejde a k odvrácení invalidity může pomoci jediné – protetika kloubu postiženého koxartrózou. Bohužel lidé s koxartrózou, kteří v počáteční fázi onemocnění nepřikládají důležitost drobným bolestem kyčelního kloubu, se vyhýbají návštěvě lékaře a artróza kyčelního kloubu mezitím pokračuje den za dnem a postupně se mění v pokročilejší formu.

Jak se vyvíjí koxartróza?

Podívejme se na mechanismus vývoje onemocnění koxartróza. A začněme tím, že kyčelní kloub se skládá ze dvou kostí:

  1. konec samotné stehenní kosti, podobný kouli;
  2. acetabulum, podobné malé kulečníkové kapse, umístěné v ilické části pánve;
  3. speciální kloubní chrupavka na povrchu obou kostí, připomínající houbovitou hmotu a nezbytná jako tlumič nárazů, stlačující se během pohybu a napřímení v jeho nepřítomnosti;
  4. stejně jako vazy, které tvoří samotnou dutinu kyčelního kloubu a tvoří tak kloubní pouzdro.

V okolí kloubu se navíc nachází svalová tkáň, jako jsou svaly stehenní, hýžďové a další, na jejichž funkčnosti závisí i stav kyčelního kloubu.

Při pohybu, kdy je kloubní chrupavka stlačována, je z ní do kloubu „vytlačována" specifická tekutina, která je jakýmsi lubrikantem pro kloubní kosti. Samotná kloubní chrupavka navíc plní funkci rovnoměrného rozložení zátěže na povrch kloubu a je vynikajícím tlumičem nárazů při pohybech.

Samotný výskyt onemocnění koxartrózou je dán především tím, že je narušena výživa chrupavky kyčelního kloubu. Chrupavka se ztenčuje a následně na některých místech mizí. Pokud nebudou přijata žádná opatření k zastavení tohoto procesu, pak v těch místech, kde dochází k výše popsané atrofii chrupavky, samotná kost přímo poroste, čímž se pokusí „vyplnit" výslednou dutinu v kloubní dutině. V důsledku takových kostních změn se proto začínají objevovat osteofyty, tedy „hroty" na kosti. Tyto deformity zase vedou k porušení kongruence kostí artikulujících v kyčelním kloubu a následnému „otěru" zbývajících zdravých oblastí kloubní chrupavky.

Příčiny artrózy kyčelního kloubu

Příčiny koxartrózy, jimiž se vyskytuje, lze rozdělit na primární, s nejasnou etiologií, a sekundární, v důsledku jiných onemocnění, jako jsou například:

  • luxace kyčle, která je vrozená;
  • dysplazie kyčelního kloubu;
  • aseptická nekróza samotné hlavice stehenní kosti;
  • dříve utrpěl různá zranění, např. zlomeninu krčku stehenní kosti;
  • Perthesova choroba;
  • zánětlivé procesy v kyčelním kloubu;

Vzhledem k tomu, že onemocnění koxartrózou se vyskytuje nejen v jednom, ale současně v obou kyčelních kloubech, je možné tvrdit, že bilaterální koxartróza není neobvyklá. I když u primární koxartrózy je často obvykle postižen i kolenní kloub nebo páteř.

Příznaky koxartrózy

Úplně první příznaky koxartrózy přímo závisí na stupni poškození kyčelního kloubu a také na stupni vývoje tohoto onemocnění a hlavní jsou:

  • bolest, která se projevuje během pohybu, v kyčelním kloubu a mizí v klidu;
  • vznikající kulhání;
  • ztuhlost, která se objevila v kyčelním kloubu;
  • pokrok v rozsahu pohybu kyčle směrem dolů;
  • slabost stehenních svalů a znatelný pokles jejich objemu.

Samostatně zvažujeme příznaky koxartrózy v závislosti na stupni onemocnění s tímto onemocněním:

  • Příznaky 1. stupně koxartrózy: v kyčelním kloubu jsou bolesti středně těžkého charakteru až po dlouhodobém intenzivním zatížení kloubu. Po odstranění zátěže a odpočinku je tento syndrom zcela zastaven. Při prvním stupni příznaků koxartrózy zůstává chůze normální a rozsah pohybu kloubu se nemění.
  • Příznaky 2. stupně koxartrózy: bolesti v kyčelním kloubu jsou již pociťovány intenzivněji než u I. stupně, ale navíc se promítají do tříselné oblasti. S ohledem na rozvíjející se svalovou atrofii začíná bolet i koleno, a to často více než samotný ilio-femorální kloub. Někdy se při příznacích koxartrózy 2. stupně začnou objevovat bolesti i v klidu a po přenesené zátěži postiženého kloubu je k její úlevě potřeba již dosti dlouhý odpočinek. Kulhání se začíná objevovat při dlouhém běhu nebo chůzi. Zároveň se spíše snižuje síla stehenních svalů a podceňuje se i rozsah pohybu kloubu.
  • Příznaky 3. stupně koxartrózy: přetrvávající bolesti kyčelního kloubu, které neustupují ani po extrémně dlouhém odpočinku nebo neustálém odpočinku ani v noci. Bolest už zasáhla celou nohu. Na pozadí bolesti se u pacienta rozvíjí nespavost a různé poruchy spánku. Dochází k silné atrofii svalů stehna, hýždí a bérce, přičemž motorický objem kloubu je téměř minimální. Při chůzi je nemocná osoba nucena uchýlit se k pomocným zařízením, jako je například hůl, aby se mohla pohybovat.

Pokud se taková artróza kyčelního kloubu vyvine pouze v kyčelním kloubu jedné nohy, pak jeho oslabené stehenní svaly dávají impuls k rozvoji laterálního posunu pánve, v důsledku čehož délka nohy s postiženým kloubem koxartróza klesá.

Diagnóza koxartrózy

Při diagnostice koxartrózy se nutně berou v úvahu výše popsané příznaky koxartrózy v kombinaci s údaji získanými z rentgenového vyšetření pacienta. Tato technika poskytuje příležitost určit nejen stupeň koxartrózy, ale identifikovat příčiny, které sloužily jako katalyzátor pro rozvoj koxartrózy. Rentgenový snímek poskytuje vynikající příležitost k určení změn, které specificky způsobily poranění v kyčelním kloubu, což přímo souvisí s mechanismem rozvoje koxartrózy.

Kromě již vyjmenovaných diagnostických metod lze využít i metody počítačové tomografie a magnetické rezonance poskytující příležitost k důkladnému podrobnému studiu rozvíjející se patologie, jako je např. stavba kostní tkáně, jejíž deformace je společníkem této nemoci. Pokud jde o zobrazování magnetickou rezonancí, tato metoda stále umožňuje posouzení patologických poruch, kterými prodělaly měkké tkáně obklopující kloub postižený koxartrózou.

Léčba onemocnění koxartrózou

Výběr léčby koxartrózy přímo závisí na příznacích koxartrózy a její fázi. Obvykle se s prvním a druhým stupněm koxartrózy provádí tradiční konzervativní léková terapie, která se skládá z užívání chondroprotektorů, vazodilatátorů a, pokud je to indikováno, také svalových relaxancií. V období, kdy je koxartróza zvláště akutní, se používají i nesteroidní antiflogistika. Je třeba mít na paměti, že takovou léčbu musí provádět odborný lékař, protože samoléčba, na rozdíl od tradiční medicíny, může mít extrémně negativní vliv na vnitřní orgány pacienta a zcela potlačit schopnost obnovit hyalinní chrupavku.

Magnetoterapeutické přístroje pro léčbu koxartrózy

Také v případě koxartrózy jsou předepsány různé fyzioterapeutické postupy a cvičební terapie. Zvláště účinné je v kombinaci s tradiční medikamentózní léčbou koxartrózy použití magnetoterapie při léčbě artrózy pomocí speciálního přístroje.

Vliv diety na organismus pacienta s koxartrózou nemá přímý terapeutický účinek, ale u obézních se doporučuje snížit tělesnou hmotnost, protože umožňuje snížit zátěž postiženého kloubu a tím zmírnit akutní příznaky koxartrózy.

Pokud jde o třetí stupeň onemocnění s koxartrózou, jejíž příznaky jsou nejbolestivější, léčba jako taková se provádí pouze chirurgickým zákrokem, například endoprotézou kyčelního kloubu. Statistické údaje ukazují, že po operaci je v 95% případů dosaženo absolutní obnovy funkcí končetiny s deformující artrózou kyčelního kloubu, což umožňuje následně vést poměrně aktivní životní styl.

Životnost takové protézy je cca 15–20 let, ale na konci její životnosti je nutná druhá operace k výměně opotřebované endoprotézy.

Poznámka,to je důležité! Nediagnostikujte se!Pokud se objeví příznaky koxartrózy, měli byste se poradit s ortopedickým lékařem, protože pouze kvalifikovaný odborník může stanovit správnou diagnózu a předepsat nejoptimálnější léčbu.

Prevence onemocnění koxartrózou

Onemocnění koxartrózy se lze vyhnout, pokud je provedena nezbytná prevence koxartrózy:

  • povinná a včasná léčba zánětlivých onemocnění kloubů;
  • včasná léčba kloubní dysplazie;
  • povinná správná a přiměřená fyzická aktivita, zejména cvičení se závažím, která musí být prováděna správně;
  • povinná kontrola hmotnosti vašeho těla, udržování v normě;
  • prevence poranění kloubů.